Denisa Prosser: Za důležitý aspekt zdraví považuji psychickou pohodu

Denisa Prosser se živí jako pohybová specialistka, nutriční terapeutka a lektorka jógy. Čemu všemu dalšímu se věnuje? Jaký má názor na barefoot obuv? Co považuje za důležitý faktor k dlouhodobému udržení zdraví? Pokračujte ve čtení a více informací se dozvíte v našem rozhovoru. 

Protože si na Bosonožce vážíme všech odborníků a zajímá nás jejich názor na zdravé obouvání a barefoot boty, rozhodli jsme se je na toto téma vyzpovídat. Jedním z pohybových specialistů z naší bosonožčí rodinky je právě Denisa Prosser. (Poznámka z Bosonožky: rozhovor s paní Prosser vznikl již začátkem června).

Věnujete se poměrně širokému spektru aktivit – pohybová specialistka, nutriční terapeutka, lektorka jógy a pohybových her, učitelka na nižším stupni základní školy. Jak jste se k nim dostala? Podělíte se s námi o váš příběh, prosím?

Krásný den všem čtenářům, máte pravdu, že můj záběr je celkem široký a je to primárně tím, že mám hodně zájmů a také schopností se realizovat. Nicméně všechny obory spojuje jedno téma, a to je práce s lidmi, péče o druhé a o jejich zdraví.

Ke každé profesi mě přivedla vždy moje životní zkušenost. Od 10 let jsem trpěla poruchami příjmu potravy (PPP), které mne dovedly ke studiu nutriční terapie na Vyšší odborné škole v Brně. Po ukončení studia jsem odjela do zahraničí, kde jsem žila 5 let a podařilo se mi tam získat pracovní zkušenosti z dětské nemocnice Alder Hey Children Hospital v Liverpoolu. Po návratu do Čech, navíc se dvěma dětmi, jsem byla trochu rozpolcená z představy, že bych měla nastoupit do nemocnice jako nutriční terapeutka. Mám totiž velmi silné přesvědčení o tom, jak se má práce dělat a když necítím, že se dělá nejlépe, jak by se dělat mohla, tak od toho dávám ruce pryč. Jinak řečeno, nemohu dělat něco s čím se neztotožňuji. A určitě vám nemusím vysvětlovat, co se mi nelíbí na nemocniční stravě. Proto jsem přemýšlela nad jinými možnostmi, a protože jsem sama měla malé děti a pohybovala se mezi maminkami, rozhodla jsem se pro studium pedagogiky pro první stupeň.

Již při studiu jsem dostala možnost učit, což bylo velké štěstí i obohacující zkušenost. Učení mě baví, ale pravdou je, že systém českého školství je zkostnatělý. V té době se mi ozval Tomáš Ďurán a začala jsem se u něj postupně vzdělávat. Ve škole jsem vyučovala hodně hodin tělesné výchovy a také jsem vedla pohybový kroužek pro děti a jógu pro dospělé, takže jsem studium u Toma brala jako obohacující pro svoji praxi.

Čím více jsem toho věděla, tím více vyplouvaly na povrch limity systému a začalo se to ve mně bít. Například, když jsem pochopila, jak funguje dětské chodidlo a jak je pohyb pro správný vývoj dětí (a to i mentální vývoj a kognitivní funkce !!!) zásadní, a přitom děti musí několik hodin denně sedět ve školních lavicích a zavírat svá chodidla do pevné obuvi. Nedokázala jsem tyto dva protipóly přijmout. Proto jsem se rozhodla, alespoň prozatím, školství na plný úvazek opustit. Nicméně s Tomem teď pracujeme na spoustě zajímavých projektů právě do škol, abychom rozšířili povědomí o pohybu a zdraví chodidel.

Připravila jsem projektové vyučování na téma zdravých chodidlech pro žáky prvního stupně, a dokonce jsem ho i testovala na škole, kde ještě nyní učím. Ohlasy žáků i pedagogů byly skvělé a my z toho máme velkou radost! Mým záměrem je vytvořit projektové vyučování i pro starší žáky a také mateřské školy. Cítím však, že je potřeba vzdělávat i samotné pedagogy v rámci dalšího vzdělávání pedagogů, zejména pak učitele tělocviku, a následně i rodiče. To je má vize do budoucna.

V současnosti se tedy ubírám terapeutickým směrem a klienty učím o důležitosti našich chodidel a o zdravém pohybu v Ideal Move v Brně. 

Co vás vedlo k tomu studovat právě nutriční terapii na vyšší odborné škole?

Vlastně jsem odpověděla v předchozí otázce. Osobní zkušenost s poruchami příjmu potravy (PPP), konkrétně s anorexií a posléze bulimií, které mne provázely asi 10 let. Dnes jsem „abstinující anorektička“, trochu si z toho dělám srandu, ale podle mě nelze PPP zcela vyléčit. Vždy to ve vás zůstane, jen to prostě máte pod kontrolou, jako když zaléčený alkoholik abstinuje.

Jak to všechno ještě se dvěma dětmi stíháte?

Přiznám se, že teď v průběhu školního roku je to náročné. Pracuji v Brně pouze jeden den v týdnu a pak tvořím z domu. Hodně mi také pomáhá můj manžel. Ale brzy budou prázdniny, tak to už bude lepší.

Co všechno tedy klientům nabízíte? Kde vás najdou a jak vás mohou v případě zájmu kontaktovat?

Já mám široký záběr. Ale ve zkratce, najdete mě na pobočce Ideal Move v Brně, kam se klienti mohou objednávat na individuální diagnostiky, hodinové lekce a od září také na zdravé skupinovky. Dále pořádám workshopy, jejichž přesné termíny klienti najdou na našich FB stránkách Ideal Move a Instagramu ideal_move_cz. Ohledně projektového vyučování nás mohou školy oslovit prostřednictvím emailu nebo telefonu na našem webu www.idealmove.cz Dále také nabízím hirudoterapii, což je terapie pomocí pijavice lékařské – Hirudo medicinalis. V rámci podologie má hirudoterapie své místo zejména v úlevě od bolesti, se kterou mnozí klienti přicházejí. Více o hirudoterapii vám ráda povím v nějakém dalším rozhovoru, protože si zaslouží samostatnou kapitolu. 

Co vy a barefoot obuv? Jaký je váš názor na bosoboty?

V barefootkách jsem začala intenzivně chodit asi před 4 lety, když jsem navštívila Toma s halluxem na pravé noze. Moje první barefoot byly FiveFingers, které vřele doporučuji klientům právě s vbočenými palci. 

Postupně následovaly další a další barefootky až časem nahradily všechny moje klasické boty. Dneska už nevydržím v klasické obuvi ani 10 minut. Barefoot boty jsou to jediné, co je možné nosit, pokud chceme, aby chodidlo částečně fungovalo. Bosé nohy totiž nic nenahradí. 

Jak by podle vás měly vypadat ideální boty?

V teplých měsících, tím myslím od cca dubna do října boty nepotřebujeme, pokud nejsme vystavení extrémním situacím. A ve zbylých případech a zimních měsících by bota měla nohu pouze chránit, nikoliv ji brát funkčnost nebo cit, takže jako domorodci? Kus látky obtočený kolem nohy. 

Můžete nám vysvětlit, proč jsou chodidla důležitá pro celkové zdraví?

Protože ty dvě malé základny pod námi nesou ten skvostný mrakodrap, kterému říkáme tělo, vážící cca 80 kg a vzpřimují ho v gravitaci. Proto ty nožky musí makat a fungovat, aby byl mrakodrap pevný a stabilní a neřítil se do stran nebo k zemi. 

Jaká je vaše oblíbená značka barefoot bot pro dospělé? A pro děti? Máte nějaký oblíbený model?

Mám ráda Viva, ty se mi moc líbí vzhledově. Pak taky FiveFingers, díky těm prstíkům. Asi nejpohodlnější mi byly Leguano, doma mám FARE, Merrellky a třeba na léto Nallu sandálky. No a krásné jsou také Saltic a Ahinsa Shoes. Teď mám nově ponožkoboty Skinners a jsem z nich nadšená, akorát se nehodí k šatům. No a u dětí se to dost mění s růstem nožky, ale zkoušeli jsme Viva, Jonap, FARE, D.D. Step, KOEL a Froddo.

Jaké další aspekty zdraví a pohybu považujete za důležité a jak se prolínají do vašeho přístupu k poradenství (ať už nutričního nebo pohybového)?

Za důležitý aspekt zdraví považuji psychickou pohodu, kterou dnes nemá skoro nikdo. Když klienty učím správně stát a chodit, učím je zároveň zpomalit – fyzicky i mentálně, protože když zpomalí, vše bude trvat déle, a tak každou minutu života začnou více prožívat, nikoliv jen přežívat. Díky tomu si uvědomí, jak je život krásný a stres a spěch půjdou do pozadí, pak může přijít i ta mentální pohoda. 

 Jaký je váš názor na souvislost mezi výživou a pohybem? Jak spolu tyto aspekty vzájemně ovlivňují?

Zkusím to vysvětlit jednoduše, v rámci hubnutí můžete výživou ovlivnit svoji hmotnost, pohybem pak tvar těla. A když se zaměříme na zdraví, tak výživou i pohybem ovlivňujeme, jak bude tělo a mysl fungovat.

Co je podle vás nejdůležitější faktor pro dlouhodobé udržení zdraví?

Je těžké vybrat jednu věc, ale myslím si, že když je člověk šťastný. 

Co byste chtěla sdělit našim sledujícím a čtenářům ohledně výživy, pohybu, zdravých chodidel a komplexní péče o tělo?

Moc bych všem přála, aby se nám podařilo znovu se napojit na svá těla a pocity. Zároveň je také důležité uvědomit si, že za své zdraví si můžeme my sami, žádná jiná osoba ani genetika nehraje tak zásadní roli. To napojení na sebe sama nepůjde bez toho, aniž bychom zpomalili, protože jenom v pomalosti začneme zase vnímat. A pokud zpomalíme, budeme mít více času na sebe i na druhé. Pak se zvednou i naše koutky úst směrem nahoru, otevřou se naše ztuhlé hrudníky a my se vzpřímíme, budeme kráčet srdcem do světa a lépe komunikovat nejen se sebou, ale i s ostatními. A pokud se nám toto povede, můžeme změnit i současnou uspěchanou dobu. 

Zaujal vás rozhovor s Denisou? Sledujte jí na jejím Instagramu a nezapomeňte sledovat také Bosonožku.